Bydlím v paneláku, a proto se není co divit, že nemám horké letní dny zrovna v oblibě. Ať tu větrám, jak tu větrám, stejně je tu pořád na padnutí, a pokud se tu snad chci nějak osvěžit, je jedinou dostupnou možností sprcha. Takže mi není v létě doma vůbec příjemně. A modlím se, aby venku zapršelo a tím se tu aspoň trochu ochladilo.
Ale léto nikdy podobně neproprší. A když už je to tedy možné, opouštím domov a jdu aspoň k řece. Je to tam sice pochopitelně hlava na hlavě, protože nejsem s oněmi nepříjemnými pocity ani zdaleka sám, ale aspoň tam se to dá nějak vydržet.
A komu v takových horkých obdobích závidím? Hlavně sousedům, kteří se prostě seberou a odjedou na chatu. Tam totiž mají bazén a v tom se mohou kdykoliv vykoupat. Mají tam tedy dokonalé osvěžení a mají tam i svůj klid, protože je v jejich vlastním bazénu pochopitelně nemá kdo rušit. Ten je jenom jejich.
A jak jenom bych si takový bazén také pořídil, kdybych měl tu možnost! Když se dívám na tu širokou škálu nabídek a na to, jaké provází zapuštěné bazény cena, hned bych nejradši vybral peníze z konta a některý z těchto si koupil, napustil a vlezl do něj.
Bohužel je tu ale jedna nepříjemná komplikace. A tou je skutečnost, že na něco takové pochopitelně nemám na sídlišti místo. A tady si nemůžu jednoduše zabrat kus ulice a bazén si na ní postavit. To nejde. Ale kdybych měl také nějakou chatu s kouskem vlastního pozemku, ani na chvíli bych nezaváhal. A v nejkratší možné době už bych se také čvachtal ve své vlastní vodě, kterou bych tu pro sebe k dispozici měl.
Zatím jenom sním, jaké by to bylo. A možná se jednou dočkám. Nějaké té chatičky a hned potom i vlastního bazénu. A jestli něco nechápu, pak jsou to lidé mající pozemek a nemající bazén. Protože kdybych já měl takovou šanci, určitě bych si ji nenechal za žádnou cenu ujít.